Jdi na obsah Jdi na menu
 


Něco z historie

28. 7. 2008

Historie stolního tenisu

     Historie stolního tenisu jakožto sportovní hry vznikla přenesením tenisu do sálového prostředí na stůl. Předchůdcem stolního tenisu byla stará japonská hra gossima, kterou přinesli do Evropy Angličané v 80. letech 19. století. Tehdy se stolní tenis hrál na stolech různých rozměrů gumovými nebo korkovými míčky, pergamenovými a později dřevěnými pálkami. První pravidla stolního tenisu byla vydána v Londýně v roce 1884. Ke zdokonalení hry přispěl v roce 1899 Angličan Jams Gibb, který zavedl používání celuloidového míčku. Od 19. století se začal stolní tenis dostávat do střední Evropy a tím i k nám. Velký rozmach nastal po 1. světové válce, kdy se stolní tenis rozšířil na téměř všechny kontinenty světa. Mezinárodní federace stolního tenisu - ITTF byla založena v roce 1926 v Berlíně. Zakládajícími státy byly Německo, Anglie, Rakousko, Maďarsko, Švédsko a Československo. Evropská unie stolního tenisu - ETTU byla založena v roce 1958 v Budapešti a mezi zakládající členy patřilo tehdejší Československo.Dnes patří stolní tenis mezi nejrozšířenější sporty na světě a jeho sportovní hodnotu uznal i MOV na svém zasedání v Praze v roce 1977 a zařadil ho mezi olympijská sportovní odvětví. Vývoj stolního tenisu jakožto hry je úzce spjat s vývojem pálky. Používáním různých druhů pálek se charakter a technika hry měnily z pasivního nenáročného pojímaní hry až k dnešní aktivní dynamické, technicky a sportovně náročné hře. Dřevěná pálka se používala od roku 1889 do prvního MS 1926 v Londýně. Ve hře převládal takzvaný halfvolejový úder, který se zahrával bezprostředně po odrazu míčku od stolu bez rotace. Od tvrdé a dřevěné pálky se míček poměrně hlučně odrážel a nebylo možné ho nějakým způsobem usměrňovat. A tak v roce 1926 vymyslel jeden Angličan vroubkový potah, který se nalepil na pálku. Pálka tak umožňovala rotaci míčku a uplatnění úderu (drajv, smeč, čop, šlajz atd.) i rotovaných podání. Tento druh potahu se pak používal až do roku 1951. Pálka se dále zdokonalovala, hra se stala útočnější, pestřejší a i lákavější pro diváky. Postupně se také vytvářely různé systémy hry a úderové kombinace. Avšak ve 30. letech nastal odklon k obranné hře. Používala se vyčkávací taktika a hra se tím pak prodlužovala. A tak se zavedla pravidlo časového limitu. Poté se v letech 1952-1959 u Japonských hráčů objevila pálka s takzvaným houbovým potahem. Tato pálka však přivedla značné problémy, protože míče od odrazu od takového potahu byly nekontrolované, údery neslyšitelné, rotace nepředvídatelná a tím i reakce hráčů značně ztížené. A tak řada členských států ITTF požadovala zákaz houbového potahu, ale místo toho byl tento druh potahu standardizován a i nadále se používal. V letech 1959 - 1969 se začala používat pálka s takzvaným sendvičovým a softovým potahem. Od roku 1970 se až do současnosti používají potahy, které jsou určeny pro moderní hru, která je velice rychlá. Samozřejmě se také používají i obranné potahy, které se od útočných liší svým provedením.

Současné změny v tomto sportu 

   Stolní tenis se hraje na sety do jedenácti bodů, a jeden  z hráčů, či dvojice spoluhráčů při čtyřhře,  musí zvítězit o dva body. Další změnou je změna podání. Dříve se podání střídalo po pěti míčcích a nyní je to již pouze po dvou odehraných servisech. A třetí podstatnou změnou je, že se pingpongový míček zvětšil o dva milimetru v průměru a to z 38 mm na 40 mm. Důvodem této změny bylo zpomalení hry a tím i větší atraktivnost pro přihlížející diváky.  

                                   Zajímavé informace o hře 

     Stolní tenis je jednou z nejrychlejších her. Učí rychlému odhadu herní situace a jejím okamžitém řešení nejvhodnější herní činností. Na let míčku, jeho dráhu a rychlost má vliv rotace udělená úderem, která rovněž pozměňuje směr odskoku míčku od plochy stolu a pálky soupeře. Rotace, rychlost a dráha letu míčku, zejména při topspinech a podáních, závisí na počáteční rychlosti pohybu těla a paže s pálkou při úderu. Účinnost úderu je závislá na potahu pálky a kvalitě míčku. Z morfologického hlediska se uplatňují hráči střední a vyšší postavy s větším rozsahem pohybu. Hráči nižších postav musí tento handicap kompenzovat vysokou pohyblivostí, obratností, rychlostí reakce a herní vytrvalostí. Intenzita pohybové činnosti je závislá na taktice a stylu hry soupeře, kondiční a psychické připravenosti a vývoji utkání. Vysoké požadavky se kladou na rychlostní schopnosti hráče (rychlost letu míčku při topspinech a smečích je 120 - 170 km/h). Hráč musí rychle reagovat na pohyb protihráče, na techniku odehrání míčku i na samotný pohyb míčku. Zatíženy jsou hlavně svaly dolních končetin, při útočných úderech se výrazně zapojuje i svalstvo trupu. Dalším důležitým činitelem, který ovlivňuje sportovní výkon jedince je regulace psychických stavů před a při zápase. Cílem je zvýšit psychickou stabilitu. V přípravě se proto využívá forem modelovaného tréninku, motivujícího vlivu trenéra a speciálních metod psychologické regulace a samoregulace.

                                 K čemu slouží trénink

     Tréninky slouží k tomu, aby se na nich zdokonalovalo umění jak fyzické, tak i psychické každého hráče. To spočívá v tom, že hráči pilují svojí vlastní techniku jednotlivých úderů a to pomocí hraní různých úderových kombinací, díky kterým zlepšují takzvanou jistotu úderu. Jde o to, aby udrželi míček co nejdelší dobu ve hře, bez jejího přerušení. Snaží se tedy co nejvíckrát za sebou odehrát balónek na druhou stranu stolu na dané místo. Psychika se trénuje různými tréninkovými zápasy. K tréninkovým metodám neodmyslitelně patří také různé doplňkové disciplíny, jako je běhání na krátké i dlouhé tratě, hraní různých míčových her, skákání přes švihadlo i posilovací cviky (dřepy, kliky, leh-sed

                                     Závěr 

     Závěrem lze konstatovat, že stolní tenis není pouze rekreační hra pro zábavu, ale fyzicky i psychicky náročná sportovní hra.